Klaus Kinski (vlastním jménem Klaus Günter Karl Nakszynski, 1926–1991) byl německý herec proslulý svým intenzivním herectvím a bouřlivou osobností mimo plátno. Ztvárnil více než 130 filmových rolí v kariéře trvající od roku 1948 do roku 1988, a to v různých žánrech, mezi nimiž byly španělské westerny, hororové filmy, válečné filmy a filmy o krimi příbězích podle Edgara Wallace. Nejvíce si ho pamatujeme díky pěti filmům režisérem Wernerem Herzogem, a jeho pověst bouřlivého člověka mu přinesla široký kultovní okruh fanoušků.
Mládí a válka



Kinski se narodil v Zoppotu ve Svobodném městě Gdaňsk, dnešním polském Sopotu, a jeho rodina se v roce 1931 kvůli finanční nouzi přestěhovala do Berlína. V roce 1943 byl odveden do Wehrmachtu a v roce 1944 jej v Nizozemsku zajala britská armáda. Po válce byl držen v zajateckém táboře v Colchesteru, kde vystupoval v kabaretních představeních pro spoluvězně a začal svou hereckou dráhu na jevišti. Do Německa se vrátil v roce 1946.
Divadelní a filmová kariéra



Po návratu do Německa Kinski působil v divadelních souborech, ačkoli jeho citová proměnlivost jej často vedla k propuštění. Ve Vídni se znovu prosadil jako monolog a autor přednesů. Jeho první filmová role přišla v roce 1948 a následně hrál v německých filmech podle Edgara Wallace, v amerických válečných filmech a od konce šedesátých let v četných španělských westernech natočených v Itálii.
Spolupráce s Wernerem Herzogem


Kinski se pěti spoluprácemi s Wernerem Herzogem, mezi nimi Aguirre, hněv boží a Fitzcarraldo, získal mezinárodní uznání. Pracovní vztah byl sporný a na place i mimo ni poznamenaný konflikty. Herzog jej později zachytil v dokumentu Můj nejlepší nepřítel.
