Kallistos I. Konstantinopolský byl byzantský prelát a mnich ze 14. století, který dvakrát působil jako ekumenický patriarcha konstantinopolský v letech 1350–1363. Byl oddaný následovník Řehoře Palamase a dvacet osm let žil jako mnich na hoře Athos. Je známý svým významným přínosem k potvrzení pravosti hesychasmu prostřednictvím významného synodu v roce 1351. Jako teolog a spisovatel přispíval svými asketickými spisy k duchovním tradicím východní pravoslavné církve.
Církevní kariéra
Po svém zvolení patriarchou v roce 1350 se Kallistos snažil šířit Palamovu nauku do různých jurisdikcí. V roce 1353 byl krátce sesazen z funkce za odmítnutí účastnit se korunovace císařova syna, ale v roce 1354 se na trůn vrátil. Během svého druhého funkčního období reorganizoval patriarchální správu a farní systémy. Dále udržoval přísnou církevní autoritu, například exkomunikoval Štěpána Dušana za vyhlášení srbského arcibiskupa nezávislým patriarchou.
Literární dílo
Jako učenec a spisovatel napsal Kallistos hagiografii o svém učiteli Řehořovi ze Sinaje. Spolu s Ignátem Xanthopoulem se také podílel na sepsání Stovky, významného spisu o hesychastických asketických praktikách, který byl později zařazen do Filokalie a hluboce ovlivnil pravoslavný duchovní život. Jeho spisy se často zaměřovaly na praktické metody používané mnichy k dosažení duchovního spojení s Bohem.
Úmrtí
V srpnu 1363 Kallistos zemřel při cestě do Srbska jako součást císařské delegace, která hledala pomoc proti Osmanské říši. Zemřel dříve, než se mohl vrátit do Konstantinopole. Jeho smrt nastala po setkání s Maximos z Kafsokalyvie, který mu údajně nabídl prorocké loučení, když procházel horou Athos.