Justinus I. byl východořímský císař vládnoucí v letech 518 až 527. Narodil se v Bederianě v rolnické rodině a postupoval v armádě, až se stal velitelem císařské gardy. Po smrti císaře Anastasia I. si zajistil trůn a založil justiniánskou dynastii, jejíž součástí byl jeho synovec, budoucí císař Justinian I. Jeho vláda se vyznačovala silným závazkem k chalkedónskému křesťanství, což pomohlo urovnat náboženský rozkol mezi kostely v Římě a Konstantinopoli.
Život a vláda


Po odchodu ze své chudé vlasti se Justinus přestěhoval do Konstantinopole a vstoupil do palácové gardy. Předtím, než se stal senátorem a velitelem excubitorů, sloužil v různých vojenských funkcích. Po svém zvolení císařem se zaměřil na stabilizaci říše prostřednictvím diplomacie a náboženské politiky. Přestože byl považován za negramotného, spoléhal se na schopné poradce, zejména na svého adoptovaného syna Justina II., aby zvládl složitosti státní správy.
Náboženské dědictví

Jako horlivý chalkedónský zastánce využíval Justinus svou autoritu k podpoře ortodoxních názorů a řešení teologických sporů. Jeho náboženský postoj pomohl ukončit akaciánský rozkol a zlepšit vztahy s papežstvím. Vydal několik ediktů proti skupinám považovaným za neortodoxní a využíval náboženské sjednocení jako nástroj zahraniční politiky, jehož cílem bylo posílit vazby s klientskými státy a udržovat říšskou stabilitu prostřednictvím sdílené víry.
Uctívání

Justinus I. je uznáván jako světec v katolické a ortodoxní tradici. Jeho vláda je připomínána pro položení základů pro následnou justiniánskou dynastii a pro náboženské usmíření, které usnadnil v křesťanském světě.
