Jurij Dolgorukij (Jurij I. Vladimirovič, asi 1099 – 1157) byl knížetem z rodu Monomachovičů, vládl v Rostově a Suzdalu, přičemž jeho jméno se později spojilo s oblastí Suzdalska. Posílil své severní knížectví omezením privilegií místních bojarů vlastnících půdu a rozsáhlým stavebním programem, čímž položil základy samostatné moci, která se později vyvinula v raně novověkou Moskevskou Rus. Je také zakladatelem větve Jurijevičů z rodu Monomachovičů.
Boj o Kyjev
Velkou část života Jurij strávil ve sporech s dalšími ruskými knížaty o nadvládu nad Kyjevskou Rusí, državou, kterou kdysi držel jeho otec Vladimír Monomach a jeho starší bratr. Dvakrát na krátkou dobu ovládl Kyjev, a to v letech 1149 až 1151 a znovu od roku 1155 až do své smrti v roce 1157. Jeho autokratická vláda a vnímání jako cizince jej učinily nepopulárním mezi mocnými kyjevskými bojary. Předpokládá se, že byl otráven, a jeho syn Ondřej byl ještě téhož roku z Kyjeva vyhnán.
Odkaz
Jeho vláda znamenala účinný konec Rusi jako sjednoceného celku před mongolskými invazemi, neboť provinční území, jako byly Vladimirsko-Suzdalsko a Halič-Volyň, začala soupeřit o kyjevský trůn. V Moskvě je připomínán jako legendární zakladatel, neboť v roce 1156 osadu opevnil dřevěnými hradbami a příkopem, a jeho památku uctívají pomníky v Moskvě, Dmitrovu a Kostromě.