Jurij Andropov (1914–1984) byl sovětský politik, který v letech 1982 až 1984, tedy od konce roku 1982 až do své smrti, zastával funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Předtím předsedal KGB v letech 1967 až 1982 a v 50. letech působil jako sovětský velvyslanec v Maďarsku. Jeho krátké vedení strany se vyznačovalo snahou bojovat proti korupci a hospodářské neefektivnosti a také zpřísněním studené války. Pomohl rovněž k výraznému postavení nové generace reformátorů, nejvýrazněji Michaila Gorbačova.
Mládí a původ





Andropovův rodinný původ je předmětem širokých sporů. Oficiální životopis uvádí jako místo narození venkovskou oblast ve Stavropolském kraji a otce, železničního dělníka, který zemřel v roce 1919. Novější výzkumy naznačují, že jeho matka byla adoptována do moskevské rodiny a že v oficiálním podání je uveden jeho nevlastní otec, nikoli biologický. Andropov podával v průběhu let o těchto skutečnostech protichůdné údaje a jeho biologický otec zůstává neznámý.
Vzestup v Komunistické straně





Andropov vstoupil do mládežnické organizace Komsomol a ve 30. a 40. letech zastával řadu krajských funkcí, mimo jiné v Karelsko-finské republice. V roce 1951 přešel do ústředního výboru Komunistické strany v Moskvě. Jeho údajná válečná partyzánská služba ve Finsku není moderními badateli podložena.
Působení v Maďarsku




V roce 1954 se Andropov stal sovětským velvyslancem v Maďarsku. Během maďarské revoluce roku 1956 naléhal na Nikitu Chruščova, že je nutný vojenský zásah, a povstání bylo potlačeno. Za tuto roli dostal přezdívku „Řezník z Budapešti“. Historik Christopher Andrew tvrdí, že tato zkušenost Andropova přesvědčila, že jen ozbrojená síla může zachovat komunistické režimy čelící lidovému povstání.
