Jožef Pollak se narodil v Tržiči v roce 1874. Po ukončení studií na gymnáziu vstoupil do řádu františkánů, kde přijal řeholní jméno Engelbert a byl vysvěcen v roce 1896. Sedmnáct let působil jako misionářský kněz v Severní Americe, než se v roce 1935 vrátil do Evropy. Během svého působení jako administrátor farnosti v Sankt Lipši aktivně podporoval slovinské náboženské publikace. Jeho oddanost slovinskému jazyku v době vzestupu nacismu vedla k jeho uvěznění a nakonec k smrti v koncentračním táboře Oranienburg v roce 1940.
Život a působení
Po odchodu z františkánského řádu v roce 1907 působil Pollak intenzivně v Severní Americe. Po návratu do vlasti se věnoval komunitě v Korutanech. Jeho snaha o zachování a propagaci slovinského jazyka prostřednictvím náboženské literatury se stala předmětem konfliktu s nacistickým režimem. Toto politické zapojení vedlo k jeho zatčení a nakonec zemřel v Oranienburgu po onemocnění během věznění.
Uctívání
Katolická církev uznává Jožefa Pollaka jako služebníka Božího. Po jeho smrti byly jeho ostatky převezeny do Sankt Lipše, kde byl pohřben na místním farním hřbitově.