Jing-cung (1427–1464), osobním jménem Ču Čchi-čen, byl šestým a osmým císařem čínské dynastie Ming. Vládl jako Čeng-tchung v letech 1435 až 1449 a podruhé jako Tchien-šun v letech 1457 až 1464. Jeho první vláda byla poznamenána tím, že na trůnu seděl dítě, jehož vládu výrazně formovali vysocí úředníci a eunuchové, a jeho zajetí Mongoly a pozdější návrat k moci učinily jeho vlády v dějinách dynastie Ming pozoruhodnými.
Mládí a nástup na trůn



Ču Čchi-čen byl starším synem císaře Süan-te a v roce 1428 byl jmenován dědicem trůnu. Prošel vojenským výcvikem a v roce 1433 mu bylo svěřeno velení nad oddílem mladých branců. Poté, co jeho otec v roce 1435 zemřel, se stal císařem, když mu bylo pouhých osm let. Nárok jeho strýce na trůn byl zmařen a dvůr přijal Ču Čchi-čena za vládce, přičemž jeho babička, vdova císařovna Čang, si v řízení státu zachovala značný vliv.
Zajetí a druhá vláda


V roce 1449 vedl císař pod vlivem eunucha Wang Čena vojsko proti Mongolům a v bitvě u pevnosti Tumu jeho armáda utrpěla porážku a on sám byl zajat. Na trůn byl poté dosazen jeho bratr jako císař Ťing-tchaj. Ču Čchi-čen byl propuštěn v roce 1450, ale zůstal držen ve vězení. V roce 1457, poté, co jeho bratr onemocněl, získal trůn zpět při palácovém puči a vládl až do své smrti v roce 1464, kdy jej na trůnu vystřídal jeho nejstarší syn jako císař Čcheng-chua.
