Jean Luchaire (1901–1946) byl francouzský novinář a politik, který se za německé vojenské okupace stal šéfem francouzského kolaborantského tisku v Paříži. Podporoval Národní revoluci, kterou vyhlásila francouzská vláda poté, co se v roce 1940 přestěhovala do lázeňského města Vichy. Zakládal noviny a zastával funkce v organizacích tisku, než v roce 1945 uprchl do Itálie. Později byl zatčen, vydán zpět do Francie, souzen a popraven.
Mládí a politika
Luchaire se narodil v italské Sieně jako syn Lucience Luchaira, italianisty, který založil Francouzský institut ve Florencii. Před druhou světovou válkou navštěvoval francouzskou Sněmovnu poslanců a úzce se stýkal s Aristidem Briandem, jehož politiku sblížení s Německem jeho noviny podporovaly. Současníci kritizovali jeho finance a jeho list Notre Temps dostával velké dotace. V roce 1930 se spřátelil s německým frankofilem Ottou Abetzem, který později působil jako německý velvyslanec v Paříži.
Kolaborace a pád
Poté, co ho Pierre Laval v roce 1940 poslal do Paříže, Luchaire založil večerník Les Nouveaux Temps a později předsedal francouzským organizacím tisku. Jeho noviny byly obviněny ze šíření nacistické propagandy proti Anglii, Americe a odboji. V roce 1944 byl jmenován ministrem informací v exilové vládě v Sigmaringenu. Po útěku do Itálie v roce 1945 byl zatčen, vydán zpět do Francie a po procesu popraven.
