Jan z Montmirailu byl šlechtic a rytíř ve službách francouzského krále Filipa II. ve 12. století. Po úspěšné vojenské kariéře a blízkém přátelství s králem se ve třicátých letech života obrátil k náboženství. Nakonec se vzdal svého bohatství a titulů, aby vstoupil do cisterciánského řádu v klášteře Longpont. Proslul svou péčí o nemocné a malomocné a žil asketickým životem až do své smrti v roce 1217.
Život a obrácení

Jan se narodil do šlechtické rodiny a sloužil u francouzského královského dvora jako důvěrník a přítel krále. Navzdory svému vysokému postavení a manželství s Helvidou z Dampierre hledal duchovní cestu. Po setkání s prioritou rozdělil svůj majetek chudým a vstoupil do kláštera v Longpontu. Během této doby se zaměřil na péči o nemocné a věnoval se intenzivní modlitbě.
Uctívání

Po jeho smrti navštěvovali poutníci jeho hrob kvůli zprávám o zázracích. Již ve 30. letech 13. století byl uznán jako zázračný světec. Katolická církev ho blahořečila v roce 1891 a připomíná si ho svátkem 29. září. Papež Lev XIII. také zřídil speciální úřad k jeho úctě pro diecézi Soissons.
