Jan z Montemaranu byl biskup v 11. století, který působil jako první zaznamenaný vůdce diecéze v Montemaranu. Narodil se ve stejném městě a zpočátku žil jako pokorný kněz, známý svou oddaností duchovním i materiálním potřebám komunity. V roce 1084 byl jmenován do biskupského úřadu papežem Řehořem VII. na základě žádosti místních občanů. Během svého působení se snažil bojovat proti korupci a zlepšit život svých lidí jak skrze víru, tak praktickou práci.
Život a působení

Jako kněz byl Jan znám svou obhajobou zranitelných proti mocným. Po svém jmenování se zaměřil na duchovní obrat a praktickou charitu. Aby bojoval proti hladomoru způsobenému nájezdy a špatnými sklizněmi, využíval biskupské zdroje k vykácení lesů a zavlažování půdy pomocí řeky Calore, čímž učinil půdu produktivní pro své lidi. Zemřel v roce 1094 nebo 1095.
Uctívání
Katolická církev ho uctívá jako svatého, jehož úcta byla potvrzena papežem Piem X. v roce 1906. Je připomínán 14. dubna a 21. srpna. Jeho neporušené ostatky jsou uchovávány v kryptě katedrály v Montemaranu, kde byl původně pohřben. Na náměstí Piazza del Popolo v městě stojí bronzová socha biskupa.
