Jan z Matery byl benediktinský mnich a opat žijící ve 12. století, jehož život byl charakterizován pokáním a putováním. Narodil se do šlechtické rodiny v Mateře, kde zpočátku pracoval jako pastýř na ostrově San Pietro, než cestoval po Kalábrii a Sicílii. Po založení klášterní komunity v Ginose byl kvůli falešným obviněním uvězněn, ale nakonec byl propuštěn. Později se stal významným kazatelem v Bari a založil několik vlivných klášterů, zejména klášter v Pulsanu.
Klášterní život

Po svém pobytu na Sicílii se Jan přesunul do Apulie, aby žil se svými příbuznými. Založil komunitu v Ginose, kde jeho kázání získalo jak příznivce, tak i nepřátele. Po období vězení cestoval do Bari, aby kázal pod ochranou knížete Grimoalda. Kolem roku 1130 založil novou komunitu poblíž Pulsana. Tato skupina, která se řídila benediktinským řádem s důrazem na manuální práci, rychle rostla a rozšířila se o kláštery ve Foggii a Meledě.
Uctívání
Byl uznán za svatého a kanonizován papežem Alexandrem III. v roce 1177. Jeho svátek se slaví 20. června. V roce 1830 byly jeho ostatky přeneseny do katedrály v Mateře. V náboženském umění je často zobrazen jako opat, který pomocí hole zahání ďábla.
