Jan z Dailamu byl mnich východosyrské církve 7. století, který založil několik klášterů v Persii a Mezopotámii. Narodil se roku 660 v Hatdate, poblíž soutoku řek Tigris a Horní Zab, a vstoupil do kláštera Bēṯ ʿĀbē v mládí. Po zajetí Dailamity během konfliktů s arabskými silami uprchl svým věznitelům a cestoval do oblasti Kaspického moře, aby kázal křesťanskou víru místnímu obyvatelstvu.
Život a působení
Během svých cest Jan dokázal několik pozoruhodných činů, včetně vyléčení arabského guvernéra Iráku, al-Hadždžádže. Podle zpráv také zachránil dceru Umajjovského chalífy díky božímu zásahu. Následně požádal o půdu ve Fársu, aby založil náboženské centrum. Jeho misijní práce vedla ke konverzi zoroastriánů v Arradžánu a obyvatel Bakhdidy, kde založil klášter nesoucí jeho jméno.
Klášterní činnost
Jan založil několik náboženských domů na podporu rostoucích křesťanských komunit. Ve Fársu založil klášter poté, co obdržel půdu jako odměnu. Založil také sídlo poblíž Kaškáru, které bylo určeno pro syrsky mluvící mnichy, aby pomohlo řešit spory mezi různými jazykovými skupinami mnichů. Zemřel v klášteře v Kaškáru 26. ledna 738.
