Jan z Caramoly byl mnich cisterciánského řádu žijící asketický život v Itálii ve 14. století. Narodil se kolem roku 1280 v Toulouse a pravděpodobně cestoval do Itálie během prvního Svatého roku v roce 1300. Většinu života věnoval extrémní pokání a samotě, putoval mezi různými poustevnami, včetně míst u řeky Sinni a hory Caramola, než se usadil v opatství Santa Maria del Sagittario. V katolické církvi je uznáván jako blahoslavený a vzpomínán pro svou intenzivní zbožnost a zázračnou povahu jeho ostatků.
Život a asketismus
Po příjezdu do Itálie Jan hledal izolaci skrze modlitbu a přísné pokání. Žil jako poustevník v několika odlehlých místech, včetně jeskyně u San Benedetto in Subiaco a různých lokalit v oblasti Sagittario. Jeho oddanost chudobě ho vedla k tomu, aby si postavil vlastní celu na hoře Caramola, podle níž získal své jméno. Nakonec žil jako laický bratr v opatství Santa Maria del Sagittario až do své smrti v roce 1339.
Uctívání a zázraky
Blahoslavený je uctíván pro své mnohé zázraky, některé z nich jsou zaznamenány v historických životopisných textech. Po jeho smrti se údajně z jeho hrobu šířila sladká vůně. Jeho tělo zůstávalo po staletí neporušené, bylo zachováno během exhumace v roce 1500 a znovu během kanonické inspekce v roce 2002. Jeho ostatky byly přemístěny do kostela San Giovanni Battista v Chiaromonte v roce 1808.