Jan van Ruusbroec byl mystik, teolog a augustiniánský kanovník z vévodství Brabantského, který žil ve 14. století. Narodil se v Ruisbroeku, byl vysvěcen na kněze v roce 1318 a předtím, než se v roce 1343 usadil v poustevně Groenendaal, působil jako farář v Bruselu. Byl významnou postavou středověké mystiky, známý svým kontemplativním životem a snahou vyvracet soudobé hereze prostřednictvím svých spisů. Svě z důvodu širšího dosahu svých děl psal především ve střední nizozemštině, namísto tradiční církevní latiny.
Život a dílo
Po vzdělání u svého strýce působil Jan v komunitě svaté Guduly v Bruselu. Hledaje větší samotu se později přestěhoval do poustevny Groenendaal, kde pomáhal založit komunitu regulárních kanovníků. Během tohoto plodného období napsal řadu traktátů, včetně Duchovního zasnoubení a Jiskřícího kamene. Často meditoval v nedalekém lese a své inspirace zaznamenával na tabulku, jakmile ho hýbala Ducha Svatá.
Uctívání
V katolické tradici je uznáván jako blahoslavený a je připomínán 2. prosince. Jeho duchovní vliv se rozšířil do Nizozemí, Německa a Francie, kde oslovil různé náboženské komunity. Jeho spisy, zejména ty, které se týkají kontemplativního života, zůstávají vlivné po staletí a slouží jako průvodce pro ty, kteří hledají hluboké duchovní spojení.