Jan Woroniec byl pravoslavný kněz, který žil na území dnešní Ukrajiny na konci 19. a na počátku 20. století. Pocházel z kněžské rodiny, studoval na teologickém semináři v Minsku a poté začal působit jako psalmist. Po vysvěcení v roce 1888 sloužil v různých farnostech, včetně těch zasvěcených Svaté Trojici a svatému Jiřímu. Byl uznáván pro své pastorační nasazení a získal několik vyznamenání, včetně zlatého kříže a Řádu svaté Anny.
Život a smrt
Po službě ve Smiłowiczi čelil Woroniec intenzivnímu pronásledování ze strany sovětských úřadů. V roce 1930 byl poprvé vyhoštěn do Černihivu za kázání kritizující stalinistický režim. Po návratu pokračoval v konání tajných bohoslužeb v soukromých domech po uzavření jeho kostela v roce 1935. Jeho odmítnutí přestat kázat vedlo k jeho konečnému zatčení v roce 1937 a následné popravě střelnou squadrou.
Uctívání
Byl kanonizován v roce 1999 Běloruským exarchátem Moskevského patriarchátu jako součást Sjezdu nových mučedníků Minské eparchie. Od roku 2000 je uctíván v celé Ruské pravoslavné církvi. Jeho svátek se připomíná 15. října.