Jan Viklef byl anglický teolog, filozof a učenec 14. století, který působil na univerzitě v Oxfordu. Narodil se kolem roku 1320 v Hipswellow a stal se významným odpůrcem v rámci katolické církve, prosazoval radikální chudobu kněžstva a zbavení církve majetku. Jeho politicko-teologické teorie zpochybňovaly světskou moc duchovenstva a legitimitu církevního bohatství. Často je považován za předchůdce protestantské reformace a jeho spisy a myšlenky významně ovlivnily pozdější reformátory, včetně Jana Husa.
Akademická kariéra


Během svého života udržoval Viklef hluboké spojení s Oxfordem, kde působil jako člen Merton College a později jako magistr Balliol College. Zastával několik církevních funkcí, včetně farářství v Ludgershallu a živnosti v Lutterworthu. Jeho vědecká práce zahrnovala různé spisy a pozoruhodné úsilí o překlad Bible do anglického jazyka, což je úkol tradičně spojený s jeho působením v Ludgershallu.
Teologické názory


Viklefovy učení zpochybňovaly stávající církevní strukturu, zejména pokud jde o panství a majetek. Argumentoval tím, že církev by neměla držet světské bohatství ani vlastnit nezávislé soudy. Jeho názory na nutnost chudoby pro duchovenstvo a jeho kritika odpustků a simonie ho označily za významného reformátora. Tyto myšlenky převzali jeho následovníci, známí jako lolardové, kteří zpochybňovali mnoho tradičních svátostí a autoritu papežství.
