Jan Maron byl syřský mnich 7. století, který se stal prvním maronitským patriarchou. Narodil se kolem roku 628 ve Sirmaniyah a nakonec se prohlásil vůdcem maronitské komunity, která se držela chalcedonského koncilu. Jeho vedení probíhalo v období významných politických změn, kdy maronitský lid usiloval o větší nezávislost a zároveň se vyrovnával s napětím mezi Byzantskou říší a východními skupinami. Přestože někteří historici zpochybňují jeho historickou existenci, zůstává klíčovou postavou v maronitské tradici.
Život a dílo
Po vstupu do kláštera svatého Marona přijal mnišské jméno Yohanon Moroun. Je mu připisováno sepsání Knihy směru, základního textu pro maronitskou liturgii. Ačkoli se o autorství vedou mezi učenci diskuze, maronitská církev mu připisuje tři syrské spisy, které se zabývají obecnou spiritualitou, vírou a teologickými argumenty proti nestoriánům a jakobitům.
Uctívání
Je uznáván za svatého v katolické církvi, zejména v maronitské církvi. Jeho svátek se slaví 2. března. Po své smrti v roce 707 byl pohřben v Kfarhy, které se nachází nedaleko Batrounu v Libanonu, kde byl na jeho počest zřízen svatyně.