Jan Liccio byl kněz řádu dominikánů z 15. století z Caccama na Sicílii, proslulý svým asketickým životem a kázáním. Narodil se v chudé rodině a již v dětství byl spojen se zázračným uzdravením, což vedlo jeho otce k tomu, aby dovolil sousedovi, aby mu s výchovou pomohl. Po vstupu do Řádu kazatelů v roce 1445 založil v rodném městě klášter a nakonec působil jako provinciál pro dominikánské domy na Sicílii. Je vzpomínán jako thaumaturg, který konal různá uzdravení a pomáhal potřebným.
Život a působení
Po vysvěcení založil Liccio v Caccamu klášter na místě opuštěného staršího kostela. Postupně se stal provinciálem pro dominikánské domy na Sicílii a cestoval, aby kázal do měst jako Neapol a Vicenza. Během svého působení byl znám svým jednoduchým životem a schopností konat zázraky, včetně rozmnožování potravy pro dělníky.
Uctívání a odkaz
Blahořečen byl v roce 1753 poté, co byla oficiálně uznána jeho široká úcta ve sicilských městech. Jeho ostatky jsou uloženy ve stříbrné a skleněné vitríně v kostele Santa Maria degli Angeli, kde jsou představeny v procesí konaném poslední neděli v roce. Je považován za patrona zranění hlavy a v Chicagu byla sicilskými imigranty založena společnost, která si jeho tradice uchovává.