Jan III. Sobieski byl od roku 1674 až do své smrti v roce 1696 polským králem a litevským velkoknížetem. Pocházel z polské šlechty, sloužil jako voják a později jako velitel v několika válkách, včetně chmelnyckého povstání, rusko-polské války a švédské invaze známé jako Potopa. Po náhlé smrti krále Michala Korybuta Wiśniowieckého byl zvolen panovníkem polsko-litevské unie a nejvíce je připomínán pro své vítězství nad Osmanskou říší v bitvě u Vídně v roce 1683.
Mládí a rané působení









Sobieski se narodil roku 1629 v Oleszku, tehdy součásti polsko-litevské unie, do významného šlechtického rodu. Vzdělání získal v Krakově, poté cestoval po západní Evropě, kde se setkal s vlivnými osobnostmi a naučil se několik jazyků. Když se roku 1648 vrátil domů, vstoupil do armády během chmelnyckého povstání a postupně stoupal v hodnostech. Později strávil čas v osmanském prostředí, kde studoval jeho jazyky a vojenské metody.
Vláda a odkaz









Během své dvaadvacetileté vlády se Sobieski snažil stabilizovat unii po desetiletích konfliktů. Jeho triumf u Vídně z něj učinil oslavovanou postavu v celé Evropě a jeho poražení nepřátelé mu udělili přezdívku „Lev Lechistánu“. Ve vyšším věku trpěl špatným zdravím a obezitou. Zemřel v roce 1696, byl pohřben v katedrále na Wawelu v Krakově a jeho nástupcem se stal August II. Silný.
