český filmový, televizní a divadelní režisér

Jan Hřebejk

5 min čtení
V 16 jazycích
5 obrázků

To hlavní

datum narození27. června 1967

školaAkademie múzických umění v Praze

povolánífilmový režisér, scenárista, režisér

místo narozeníPraha

ve funkcizastupitel městské části

Všechna data z infoboxu 6

Narození: 27. června 1967 (59 let) Praha, Československo
Alma mater: Akademie múzických umění v PrazeFilmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání: filmový režisér, scenárista, režisér a herec
Partner(ka): Lenka Hřebejková
Děti: Jonáš Hřebejk, Antonie Hřebejková
Ocenění: Český lev 3×, nominace: Oscar za cizojazyčný film

Jan Hřebejk (* 27. června 1967, Praha) je český filmový, televizní a divadelní režisér. Jeho hořkosladké nebo melancholické komedie pravidelně přitahují diváky do českých kin a nezřídka slaví úspěch i v zahraničí. Tyto filmy, zaměřené na „obyčejné lidi“ a jejich pohled na politické, společenské i morální problémy minulosti a současnosti, sice někdy vyvolávají rozporuplné reakce kritiků, ale přesto často sbírají prestižní ceny doma i v zahraničí.

Za své filmy získal doposud třikrát Českého lva, a to za tituly Horem pádem, Musíme si pomáhat (nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) a Šakalí léta.

Život a dílo

Jan Hřebejk se narodil léta 1967 v Praze do úřednické rodiny. Po maturitě na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské pracoval rok ve školní družině, protože ho nepřijali na FAMU; napodruhé byl přijat na obor scenáristika a dramaturgie (1987–1991). Už jako student natočil koncem osmdesátých let 20. století dva krátké filmy Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít a L.P. 1948. Krátce nato napsal spolu se spolužákem Petrem Jarchovským scénář ke komedii Pějme píseň dohola, která byla režijním debutem Ondřeje Trojana.

Průlom v jeho kariéře nastal roku 1993, kdy Hřebejk natočil svůj první celovečerní film – muzikál Šakalí léta, opět podle scénáře Petra Jarchovského. Příběh o nástupu rock and rollu v padesátých letech se stal hitem roku, získal Českého lva a velký divácký ohlas. V 1996 natočil dětský televizní seriál Kde padají hvězdy, který se prodal i do zahraničí. Úspěch mu přinesly i krátké povídky pro cyklus Bakaláři, za které získal několik ocenění.

Nejúspěšnější období Hřebejkovy tvorby přichází na přelomu tisíciletí; v osvědčené spolupráci se scenáristou Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem natočil v roce 1999 divácky oblíbenou retrokomedii ze šedesátých let o problémech dospívání a soužití dvou rodin v košířské vilce na pozadí událostí roku 1968 Pelíšky; o rok později následoval oceňovaný film Musíme si pomáhat o manželském páru, který během druhé světové války ukrývá židovského uprchlíka. Snímek získal šest Českých lvů a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Velký úspěch měly i další filmy, například hořká komedie situovaná do osmdesátých let Pupendo, vyrovnávající se s morálními dilematy období normalizace prostřednictvím osudu rodiny bohémského sochaře, či snímek Horem pádem, jenž našel inspiraci v americkém filmu Magnolia a jehož hrdinové jsou konfrontováni s negativními jevy polistopadové „nelehké“ doby.

Hřebejkova tvorba nicméně zahrnuje i vážnější morální a společenská témata. Snímek Kawasakiho růže je psychologickým dramatem muže s vysokým morálním kreditem, jehož rodina je konfrontována s jeho odhaleným selháním z bolševické minulosti. V roce 2011 natočil psychologické drama Nevinnost o ženatém lékaři, čelícím falešnému obvinění z pohlavního zneužití mladistvé pacientky. O pět let později vznikl slovensko-český psychologický snímek Učitelka o pedagožce, která si v 80. letech vybuduje síť služeb od žáků i od jejich rodičů. V trilogii Zahradnictví se scenárista Petr Jarchovský inspiroval osudy svých předků z let 1939–1959.

V období mezi natáčením celovečerních filmů se Hřebejk věnuje divadelní režii a režíruje dokumentární filmy, hudební klipy či reklamní spoty. Od roku 2005 provozuje s několika přáteli z uměleckých kruhů vinárnu Bokovka; podnik se roku 2015 přestěhoval z původního místa v pražské Pštrossově ulici do Dlouhé č. 37.

Politické názory a aktivity

2 obrázky

Po prezidentských volbách na jaře 2013, ve kterých zvítězil Miloš Zeman, řekl v televizi Prima: „Rudá a hnědá prasata táhnou lháře a demagoga na Hrad“; Karel Schwarzenberg, kterého Hřebejk ve volbách podporoval, označil jeho výrok za „silně za hranou“.Sám Hřebejk ale uvedl, koho tím myslel: „Voliče ani podporovatele Miloše Zemana bych nikdy za rudá a hnědá prasata neoznačil, k odlišným názorům mám většinou úctu a nejsem idiot! Ale lidem, kteří pracovali dobrovolně pro StB a ještě koncem 80. let mlátili demonstranty (jako Vladimír Zavadil, který zadal denunciantské inzeráty do Blesku), nebo pracovali jako Městský tajemník KSČ (Miroslav Šlouf), říkám rudí, a novináře sestavující seznamy Židů a Pravdoláskařů (Adam B. Bartoš), těm říkám hnědí.“^{[chybí zdroj]}

V červnu 2018 Hřebejk oznámil, že v komunálních volbách bude kandidovat na radnici v Praze 5 za hnutí STAN (přestože v minulosti podporoval KDU-ČSL a ještě rok předtím tvrdil, že do politiky nechce) a to ze čtvrtého místa. Dle Jana Farského je Hřebejk registrovaným příznivcem Starostů; co jej vedlo ke vstupu do politiky, Farský komentovat nechtěl.

K oslavě 80. narozenin bývalého prezidenta Miloše Zemana, pořádané v hotelu Štekl, napsal: Propásli jsme možnost vybombardovat hotel Štekl, netvařme se proto překvapeně, až to vezmou (v Evropě) do ruky,“ V rozhovorech pro Aktuálně.cz a Expres.cz následně řekl, že to byla nadsázka.

Hřebejk se coby mediálně známá osoba v pozdější fázi svého života veřejně vyjadřoval k nejrůznějším kulturně-politickým kauzám a tématům. Většinou na sociálních sítích, ale v některých případech též v rozhovorech, propagujících jeho nejnovější díla.

V roce 2022, po vydání minisérie Pozadí událostí, se obhajoval po vlně kritiky za stereotypní a smířlivé znázornění zneužívání autority a sexuálního nátlaku ve školství. Po uvedení filmu Výjimečný stav komentoval dezinformace v politice a trollí farmy. Na sociálních sítích se v době války v Pásmu Gazy vymezil vůči podporovatelům Palestiny a obhajoval postup Izraele; řečnil také na proizraelských demonstracích.

V roce 2024 podepsal petici za odstoupení rektorky AVU Marie Topolčanské. V říjnu 2025 kritizoval studenty vysokých škol za vyjádření nesouhlasu s genocidou v Pásmu Gazy; zejména kritizoval vyvěšení transparentů na výročí útoku Hamásu, nicméně k vyvěšení došlo o den dříve a reagoval tak na nepravdivou informaci. Jindy se zase vymezoval proti tehdejšímu europoslanci Filipovi Turkovi a jeho kauze s nacistickými symboly.

Hřebejk podepsal protestní dopis proti přítomnosti palestinských vlajek v budovách několika českých vysokých škol včetně FAMU v den výročí útoku Hamásu na Izrael, v němž signatáři dopisu přirovnali palestinskou vlajku k vlajce nacistického Německa se svastikou, a protestující studenty označili za „propalestinské extremisty“, kteří propagují „narativy teroristické organizace“ a „pokrytecký, stydlivý“ antisemitismus. Hřebejk odmítl vyjádření děkana FAMU Davida Čeňka, že se vyvěšení palestinských vlajek vázalo k zahájení akademického roku na vysokých školách, a tvrdil se slovy „Stát platí policii, aby zajistila bezpečí zbabělce“, že si Čeněk kvůli protestnímu dopisu zažádal o policejní ochranku. Čeněk označil Hřebejkova slova „za velmi nebezpečné lži a pomluvy, které bohužel pouze přispívají k napětí.“ Hřebejk také kritizoval členy Akademického senátu FAMU včetně jeho předsedy Radima Procházky.