Jan Beyzym byl polský jezuitský kněz a misionář, který věnoval velkou část svého života péči o lidi trpící leprou na Madagaskaru. Narodil se v roce 1850 v Ruském impériu, studoval v Kyjevě a vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Po působení jako učitel v různých jezuitských internátních školách se v roce 1898 vydal na Madagaskar. Nejlépe je znám svou hlubokou humanitární prací, včetně založení nemocnice pro malomocné v Maraně, kterou dokončil v roce 1911.
Život a působení
Po vysvěcení v roce 1881 vyučoval Beyzym jazyky v Tarnopolu a Chyrowě. V roce 1898 se věnoval misijní činnosti na ostrově Madagaskar. Pozdější roky věnoval dohledu nad rozvojem zdravotnických zařízení pro lidi trpící leprou, zejména se podílel na otevření nemocnice v Maraně. Zemřel v roce 1912 po období zhoršujícího se zdraví.
Uctívání
Katolická církev uznala jeho hrdinské ctnosti, což vedlo k jeho prohlášení za ctihodného v roce 1992. Po potvrzení zázraku ho papež Jan Pavel II blahořečil v Polsku v srpnu 2002. Je uctíván v katolické a ortodoxní tradici a jeho svátek se slaví 12. října.