Jakub z Bevagny byl 13. století italský dominikánský kněz z Bevagny, který zasvětil svůj život pastorační službě a krajní chudobě. Narodil se v roce 1220, v mládí vstoupil do Řádu kazatelů a později působil jako provinční ministr. Proslavil se svými snahami o boj proti herezi a poskytováním důležité pomoci uprchlíkům po zpustošení jeho regionu Fridrichem II. roku 1248. Jeho život se vyznačoval asketismem, který překračoval standardní požadavky jeho řádu.
Život a služba

Po vstupu do dominikánského řádu ve Spoleto založil Jakub z Bevagny v Bevagně klášter, kde působil jako první prior. Hrál významnou roli v místní komunitě, pomáhal s obnovou města a jeho kostelů. Jeho náboženská práce zahrnovala řešení hereze nikolaitů, včetně obrácení jejího hlavního vůdce. Působil také jako duchovní rádce a zastával několik vedoucích funkcí v rámci dominikánského řádu během své kariéry.
Uctívání

Proces k uznání jeho svatosti začal v roce 1608 a čelil několika zpožděním v průběhu několika desetiletí. Po uznání místní úcty ho papež Klement X. oficiálně blahořečil v roce 1672. Jeho ostatky byly několikrát přemístěny a nakonec spočívají ve zlaceném bronzovém urně na hlavním oltáři. Je připomínán 22. srpna.
