Jacques z Tarentaise byl biskupem 5. století, původem z Asýrie, tradičně uznávaným jako první biskup oblasti Tarentaise. Podle hagiografických záznamů před konverzí ke křesťanství působil jako důstojník v perské armádě, k čemu ho přivedl Honorát z Lérinu. Následně se podílel na misijní činnosti s cílem šířit víru v údolí Tarentaise v Savojsku. Zemřel kolem roku 429 v Arles a je uctíván jako světec v katolické tradici.
Život a tradice
Tradice vypráví, že po obrácení se Jacques připojil k mnišské komunitě v Lérinu. Kolem roku 420 doprovázel Honoráta a Maxima z Rioux při šíření víry v údolí Ceutronů. Honorát ho později vysvětil na biskupa, aby pokračoval v těchto apoštolských misích. Přestože historické záznamy z 5. století jsou vzácné, středověké biografie pomohly upevnit jeho roli jako zakladatelské postavy pro místní církev.
Legendy a zázraky
Různé legendy připisují Jacquesovi zázračné schopnosti, jako například uzdravení syna krále od horečky nebo ochranu dobytka před medvědem. Další příběhy popisují, jak prodloužil dřevěný trám posvěcenou vodou nebo poskytl sníh králi během léta. Tyto zprávy, zachované ve Vita Sanctorum, zdůrazňují jeho roli léčitele a mocného přímluvce za věřící.
Uctívání
Je připomínán každoročně 16. ledna. Jeho památka je uchovávána prostřednictvím několika kostelů zasvěcených jemu v regionu Savojsko a hory Mont Saint-Jacques. K místním tradicím patří náboženské průvody a jeho odkaz zůstává ústředním prvkem náboženské identity diecézí Tarentaise, Maurienne a Chambéry.
