Jacopone z Todi byl františkánský mnich, mystik a básník z oblasti Umbrie v 13. století. Původně úspěšný právník Jacopo dei Benedetti prošel po náhlé smrti své ženy radikální duchovní proměnou. Zřekl se právnické kariéry a žil jako asketa, nakonec vstoupil do Řádu menších bratří. Proslul svou intenzivní oddaností absolutní chudobě a stal se významnou postavou mezi františkánskými spiritualisty, skupinou prosazující přísné dodržování pravidla svatého Františka. Jeho literární dílo zahrnuje vlivné náboženské písně psané v místním nářečí.
Život a obrácení
Po smrti své ženy se Jacopone proměnil ze světského právníka v putujícího pokáníčníka. Jeho excentrické chování, včetně plazení se po veřejných prostranstvích, mu vyneslo pověst šílenství. Nakonec vstoupil do františkánského řádu jako laický bratr. Jeho oddanost radikální chudobě spiritualistické frakce vedla k významným politickým konfliktům, což vyústilo v jeho uvěznění a exkomunikaci papežem Bonifácem VIII. poté, co kritizoval papežství.
Básnická tvorba
Je oslavován za skládání mnoha laud, tedy náboženských písní, v umbrijském nářečí. Tyto básně sloužily jako raní předchůdci italského dramatu a byly používány bratrstvy a bičovníky. Je mu také tradičně připisována latinská hymna Stabat Mater Dolorosa, významný náboženský lyrický text, který byl zhudebněn mnoha slavnými skladateli v průběhu historie.
Uctívání
Zatímco ho jeho následovníci považují za svatého od jeho smrti v roce 1306, katolická církev ho formálně nekanonizovala. Jeho úcta zůstává silná v rámci františkánského řádu, kde je uctíván jako blahoslavený. Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě v kostele San Fortunato v Todi.