Isnardo z Chiampa byl kněz řádu dominikánů z 13. století, známý svým kázáním a asketismem. Narodil se v Chiampě a vstoupil do Řádu kazatelů v Bologni, kde jej přijal svatý Dominik. Po studiích v Bologni a Miláně cestoval po severní Itálii, aby bojoval proti herezi. V roce 1231 založil v Pavii konvent, kterému se stal prvním představeným. Zůstal v Pavii až do své smrti v roce 1244.
Život a působení
Po vysvěcení se Isnardo stal významným kazatelem a duchovním rádcem. Byl známý svou přísnou dodržováním dominikánské regule a náročnými pokáními. Při kázání v různých městech, včetně Brescie a Bergama, se setkal s odporem a posměchem od těch, kteří nesouhlasili s jeho učením. Založil konvent Beata Vergine Maria di Nazareth v Pavii a věnoval velkou část své práce úctě k blahoslavené Panně Marii.
Uctívání
Díky jeho široce rozšířené pověsti svatosti, která se dostala až do Francie, se již brzy po jeho smrti začaly podnikat snahy o jeho uznání. Přestože proces postupoval po staletí pomalu, blahořečen byl papežem Benediktem XV. v roce 1919. Toto rozhodnutí bylo založeno na dlouhodobém kultu, neboli lidové úctě, která k němu existovala od jeho smrti. Jeho svátek se slaví 22. března.