Imad byl biskup katolické církve 11. století, který vedl paderbornskou diecézi od roku 1051 až do své smrti v roce 1076. Narodil se kolem roku 1000 a pravděpodobně byl synovcem svého předchůdce, biskupa Meinwerka. Během svého působení dohlížel na rekonstrukci paderbornské katedrály po požáru v roce 1058 a podporoval katedrální školu. Jeho politické aliance se měnily během saského povstání a sporu o investitu, což ho nakonec vedlo k připojení k biskupům, kteří se vzepřeli papeži Řehoři VII.
Život a kariéra
Po nástupu po Rudolfu z Bürenu v roce 1051 se Imad zaměřil na obnovu katedrály, kterou znovu vysvětil v roce 1068. Byl dobrodincem místních institucí, včetně kláštera Twiste. Politicky zpočátku podporoval císaře Jindřicha III. a Jindřicha IV., ale později se postavil na stranu saské opozice. Zemřel na počátku roku 1076, krátce před císařským shromážděním ve Wormsu, kde se konflikt mezi papežstvím a monarchií vyhrotil.
Uctívání
Imad je uznáván jako blahoslavený v katolické tradici. Byl pohřben pod západní věží paderbornské katedrály, kterou pomáhal založit. Jeho hrob byl znovu objeven v roce 1924. Je také vzpomínán jako patron Imad-Madony, sochy umístěné v katedrále.