Iejasu Tokugawa (1543–1616) byl japonský samuraj a daimjó, který založil šógunát Tokugawa, vládu, jež ovládala Japonsko od roku 1603 až do Meidžiské obnovy v roce 1868. Počítá se jako třetí z tzv. tří velkých sjednotitelů Japonska, vedle svého bývalého pána Oda Nobunagy a Toujotomi Hidejoši. Poté, co se v roce 1600 chopil moci, získal v roce 1603 titul šógsuna a vybudoval systém odstupňovaných odměn a trestů, známý jako systém bakuhan, který měl daimjó a samuraje udržet v klidu pod vládou rodu Tokugawa.
Raný život a léta jako rukojmí












Iejasu, narozený jako Macudaira Takečijo na hradě Okazaki, byl synem drobného místního pána v provincii Mikawa, obklopeného silnějšími sousedy. Jako dítě byl nejprve držen jako rukojmí klanem Oda a později klanem Imagawa, který s ním počítal jako s možným spojencem. V roce 1556 dospěl pod vedením Imagawy Joširora a začal bojovat za Imagawy proti Odovým, což období formovalo jeho ranou vojenskou kariéru.
Vzestup k moci












Po smrti Oda Nobunagy krátce soupeřil s Toujotomi Hidejošim, než mu složil slib věrnosti a bojoval jeho jménem. Hidejoši jej přesunul na rovinu Kanto, kde si na rybářské vesnici Edo, dnešním Tokiu, vystavěl hrad. Iejasu se stal nejmocnějším daimjó v rámci režimu Toujotomiů a po Hidejošiho smrti a bitvě u Sekigahary si podmanil celou zemi.
Odkaz a politika sakoku












Iejasu v roce 1605 abdikoval na úřad šóguna, ale až do své smrti v roce 1616 si de facto ponechal kontrolu nad vládou. Jeho nástupci přesunuli sídlo vlády do Eda v roce 1638 a v roce 1639 zavedli politiku izolace sakoku, která na více než dvě stě let uzavřela Japonsko vnějšímu světu, až do začátku éry Meidži v roce 1868.
