Systém stupňů požárního poplachu v Hongkongu je stupnice, kterou používá hongkongský hasičský sbor k hodnocení každého požáru na území podle jeho závažnosti a dopadu. Stupně určují, kolik hasičských vozidel a jednotek bude vysláno. Systém byl zaveden 1. února 1964 po sérii požárů v osadách chatrčí, dřevěných budovách, činžovních domech a továrnách na konci 50. a na začátku 60. let 20. století. Pohybuje se od stupně I do stupně V, nad stupněm V je samostatný stupeň katastrofy a jiný systém platí pro požáry hor v rekreačních oblastech.
Pozadí a vznik

Požáry na konci 50. a na začátku 60. let 20. století vedly k reformě hasičské služby ve městě. V roce 1961 vláda přijala zprávu o přezkumu, kterou předložil tehdejší zástupce koloniálního sekretáře Ronald Holmes, a zřídila nezávislý Hasičský sbor. Aby zlepšil veřejné povědomí o požárech a účinnost záchranných prací, sbor přijal stupňovitý poplachový systém vycházející z amerického vzoru. Stupně se označují římskými číslicemi a stupeň požáru lze pouze zvýšit, nikoli snížit, dokud velitel zásahu akci neukončí.
Zvyšování stupňů
Požáry stupně I, nejčastější, zvládá nejbližší hasičská stanice se standardní výbavou a hasiči. Požáry na citlivých nebo nebezpečných místech či na místech vzdálených od vody se zvyšují na stupeň II. Stupně III a IV přivolávají více vozidel, osob a hadic a velení přebírají vyšší důstojníci. Stupeň V přivolává další hasičské stanice a vládní úřady. Nejvyšší kategorie, stupeň katastrofy, platí tehdy, když požár nelze uhasit samotným sborem, a používá se i pro jiné rozsáhlé katastrofy.
