Henri de Suze, známý také jako Hostienský, byl významný italský kanonista a kardinál 13. století. Narodil se v Piemontu a před postupem v církevní hierarchii studoval a vyučoval právo v Bologni a Paříži. Zastával úřad biskupa v Sisteronu a arcibiskupa v Embrun, a nakonec se stal kardinálem-biskupem v Ostii a Velletri. Byl vysoce vlivným právním učencem, proslulým svými rozsáhlými spisy o kanonickém právu a svými vlivnými teoriemi o nejvyšší autoritě papežství v duchovních i světských záležitostech.
Život a kariéra

Po studiu římského a kanonického práva v Bologni Henri vyučoval v Paříži a cestoval do Anglie na misi pro krále Jindřicha III. Jeho duchovní kariéra postupovala od působení jako kaplan a probošt až k zastávání několika významných biskupských úřadů. Působil jako papežský legát v Lombardii a dosáhl hodnosti děkana Kolegia kardinálů. Zemřel v Lyonu v roce 1271, krátce po účasti na procesu volby nového papeže.
Právní spisy
Jako právník si Henri získal pověst mistra práva. Byl autorem několika významných děl, včetně Summa aurea, která mu vynesla titul velkého světla Dekretál. Jeho právní teorie zdůrazňovaly, že papež má nejvyšší autoritu jako zástupce Božího na Zemi, a že má moc nad duchovními i světskými oblastmi. Tyto myšlenky významně ovlivnily pozdější politické teorie, včetně těch, které se používaly k ospravedlnění španělské svrchovanosti v době objevů.
Uctívání
Henri je v katolické tradici uznáván jako blahoslavený. Jeho intelektuální odkaz byl tak hluboký, že byl dokonce zmíněn v Dantově Božské komedii. Jeho právní komentáře zůstaly centrální pro teologické a politické diskuze po staletí po jeho smrti.
