Henri Giraud byl francouzský armádní generál proslulý především únikem z německého zajetí v roce 1942. Později se stal jedním z vůdců francouzského odboje a soupeřem Charlese de Gaulla. De Gaulle jej přechytračil a Giraud byl v dubnu 1944 odstaven, což vedlo k jeho rezignaci. Po válce byl zvolen do Ústavodárného shromáždění v roce 1946 a zemřel v roce 1949 v Dijonu.
Rané kariéra




Giraud se narodil v roce 1879 v Paříži, v roce 1900 absolvoval vojenskou školu Saint-Cyr a sloužil v Tunisku. Během první světové války byl těžce zraněn a v roce 1914 zajat v bitvě u Saint-Quentinu, poté unikl s pomocí sítě, která zahrnovala kontakty Edith Cavellové. Později se vyznamenal v bitvě u La Malmaison v roce 1917, kde jeho prapor dobyl pevnost Fort de Malmaison. Ve 20. a 30. letech se zúčastnil tažení v Maroku a velel vojenskému guvernérství v Metz.
Vedení za války



Na počátku druhé světové války velel Giraud sedmé armádě a v bitvě o Francii v roce 1940 dostal náročný manévr u Bredy. Převzal rozbitou devátou armádu a brzy byl Němci zajat. Po útěku do Vichistické Francie v roce 1942 navázal kontakt se Spojenci, kteří jej podpořili jako kandidáta na francouzské vedení. Jako vysoký komisař pro Francouzskou severní a západní Afriku dohlížel na postupné odklánění od vichistického autoritářství. V červnu 1943 vedl společně s de Gaullem Francouzský výbor národního osvobození.
