Hemmo z Halberstadtu byl mnich benediktinského řádu a biskup halberstadtský v 9. století. Narodil se kolem roku 778, studoval v klášteře ve Fuldě spolu s Rabánem Maurusem a později cestoval do Tours, aby se učil od Alcuina. Po působení jako kancléř ve Fuldě byl v roce 840 jmenován biskupem. Během svého působení se zaměřil na duchovní blaho své diecéze a vyhýbal se politickým sporům na dvoře krále Ludvíka Německého.
Život a dílo
Jako učenec Hemmo napsal řadu spisů, především komentáře k Bibli. Jeho díla, jako jsou jeho výklady Žalmů a Listů svatého Pavla, se obvykle zaměřovala na mystické a morální významy Písma shrnutím dřívějších patristických učení. Napsal také shrnutí církevních dějin od Eusebia a různé kázání. Jeho literární dílo je zachováno v Patrologii Latina.
Uctívání
Hemmo je uznáván jako světec a je uctíván v katolické, ortodoxní a předrozštěpené tradici. Jeho svátek se slaví 27. března. Je si připomínán pro své oddání náboženským povinnostem a jeho závazek k církevním právům, které obhajoval na koncilu v Mohuči v roce 847.