Hadramaut (arabsky حضرموت) je historický region v jižní části Arabského poloostrova. Jeho území odpovídá z větší části soudobému jemenskému guvernorátu Hadramaut, který leží ve východní části země a má rozlohu 191 737 km². Obyvatelé se nazývají Hadramí a hovoří vlastním dialektem arabštiny. Největším městem je přístav al-Mukallá, kde žije zhruba 200 000 lidí. Dalšími významnými sídly je Tarim, náboženské centrum s velkou madrasou a mešitou al-Mihdar, a starobylý Šibám, zařazený pro své až třicet metrů vysoké domy z nepálené hlíny na Seznam světového dědictví.
Historie
O starověkém království Hadramaut je zmínka už z 8. století př. n. l., kdy bohatl z obchodu s kadidlem a byl významným rivalem Sáby. Ve Starém zákoně je zmiňován jako Hazarmavet a jeho obyvatelé jsou označeni za potomky Šéma. Největšího územního rozmachu dosáhl ve 2. století, později se stal součástí Himjarského království. V 7. století byla oblast islamizována, tradiční sajídovská aristokracie dodnes odvozuje svůj původ přímo od proroka Mohameda. Oblast ovládali ománští sultáni i wahhábité, v průběhu druhé poloviny 19. století postupně zdejší státečky připojili Britové ke svým državám spravovaným z Adenu. V letech 1963–1967 existoval Jihoarabský protektorát, který se pak stal součástí Jihojemenské lidové republiky, od roku 1990 patří ke sjednocenému Jemenu a jeho území odpovídá stejnojmennému guvernorátu.
Prvním Evropanem, který oblast prozkoumal, byl ve čtyřicátých letech 19. století Adolph von Wrede.
Omezené možnosti obživy vedly k častému vystěhovalectví. Lidé pocházející z Hadramautu žijí na východoafrickém pobřeží, v jihovýchodní Asii i bohatých státech okolo Perského zálivu. Kdysi početné židovské obyvatelstvo odešlo vesměs do Izraele.
Přírodní podmínky
Osou území je údolí okolo největší jemenské řeky vádí Hadramaut. Přímořská nížina se na severu postupně zvedá k náhorní plošině, dosahující až 1300 m n. m., kde přechází do pouště Rub al-Chálí (hranice není přesně určena). Osídlení je řídké, omezuje se na místa s dostupnou pitnou vodou. Podnebí je suché a horké, občasné deště vedou vzhledem k omezené retenční schopnosti krajiny ke katastrofálním povodním, jako v říjnu 2008. Provozuje se pastevectví a pěstování prosa, datlí, kávovníku, senny a kokosových ořechů. Důležitým vývozním artiklem je místní med.
