Haberilia byla samotářka, která žila kolem roku 1100 v blízkosti opatství Mehrerau v Bregenzu. Přestože historické záznamy z její doby neexistují, pozdější středověké tradice a nekrology ji identifikují jako svatou ženu spojenou s tímto klášterem. Ačkoli ji legendy později popisovaly jako benediktinskou abatyšu, moderní výzkum naznačuje, že byla pravděpodobně samotářskou náboženskou postavou. Je uznávána jako blahoslavená v římskokatolické církvi a je uctívána 30. ledna.
Život a legenda
O jejím skutečném životě se ví málo, protože současné dokumenty z 11. nebo 12. století ji nezmiňují. Velká část její identity vychází z pozdějších zpráv, jako je dílo Jakoba Mennela z roku 1519, které ji zobrazuje jako ctnostnou abatyšu. Tyto příběhy ji někdy spojovaly se svatým Galem, což naznačuje, že od něj obdržela svůj habit, ačkoli historici považují taková spojení za součást mýtů o založení kláštera.
Uctívání a zázraky
Haberilia se stala významnou postavou pro místní poutníky, zejména pro ty, kteří hledali uzdravení pro nemocné děti. Její hrob v opatství Mehrerau se stal místem zbožnosti, kde lidé hledali zázraky. Do počátku 18. století bylo zdokumentováno mnoho případů uzdravení připisovaných její přímluvě. Její popularita byla tak rozšířená v regionu Vorarlbersko, že se objevil místní přísloví týkající se dětí, které bylo třeba vzít do Mehrerau, aby se zotavily.