Guido z Velate byl arcibiskupem milánským v letech 1045–1067, kdy se vzdal úřadu. Původně ho vybrala místní populace jako odpor proti kandidátovi preferovanému šlechtou, jeho jmenování však později potvrdil císař Jindřich III. Jeho působení bylo poznamenáno značnou společenskou a náboženskou nestabilitou, neboť často stál v konfliktu s reformním hnutím Patariáni a různými politickými frakcemi ve městě.
Život a kariéra
Během svého působení čelil Guida intenzivní opozici ze strany reformátorů, kteří usilovali o ukončení kněžského manželství a soužití. Odmítl tyto změny a odmítl přijmout kompromisy omezující jeho moc, což vedlo k pokračujícím konfliktům s nižší šlechtou a komúnou. Po smrti Jindřicha III. se několik osob pokusilo zprostředkovat nepokoje, ale mír zůstal nedosažitelný, dokud Guida nakonec nevzdal svůj úřad.
Uctívání
Guido je uznáván jako světec v katolické tradici. Jeho svátek se každoročně slaví 23. srpna. Přestože v roce 1067 rezignoval na svůj úřad, později se do něj vrátil poté, co ho papež Anselm z Baggia povzbudil k pokání. Zemřel v Alessandrii v roce 1071.