Guala z Roniis byl 13. století italský dominikánský kněz a biskup brescský. Narodil se kolem roku 1180 v Bergamu do šlechtické rodiny a stal se jedním z prvních následovníků Dominika z Osmy. Během své kariéry působil jako významný papežský legát, úspěšně vyjednával mír mezi různými městy a působil jako prostředník pro Fridricha II. Po rezignaci na biskupský úřad, aby se věnoval samotě, zůstal až do své smrti v roce 1244 vyhledávaným duchovním rádcem.
Život a působení

Jako raný člen Řádu kazatelů zastával Guala několik významných funkcí. Působil jako prior v Brescii a později se v roce 1229 stal biskupem brescským. Jeho diplomatické schopnosti byly vysoce ceněny papežstvím, což ho vedlo k tomu, že působil jako papežský nuncius a legát při zprostředkování konfliktů mezi městy jako Bologna a Mantua, a také mezi Trevisem a Paduou. Pomohl také usnadnit mírovou smlouvu ze San Germano.
Pozdější léta

V roce 1242 Guala rezignoval na funkci biskupa kvůli občanským nepokojům. Přestěhoval se do kláštera Astino, aby žil tichým životem v modlitbě. I v tomto období ústraní ho mnoho lidí navštěvovalo, aby získali jeho rady. Zemřel v klášteře 3. září 1244.
Uctívání
Guala je blahořečený katolickou církví. Díky dlouhodobé místní úctě k němu papež Pius IX potvrdil jeho blahořečení v roce 1868. Jeho svátek se slaví 4. září.
