Grigorij Averin byl pravoslavný kněz, který žil v Ruském císařství a Sovětském svazu na počátku 20. století. Narodil se v roce 1889 v újezdu Jurjevěckém, původně pracoval jako učitel a byl zapojen do Socialisticko-revoluční strany. Po období věznění prožil náboženský obrat a byl vysvěcen na kněze v roce 1921. Proslul svým asketickým životem a oddaností pomoci chudým. Nakonec byl popraven v roce 1937 a je uctíván jako hieromučedník v Pravoslavné církvi.
Život a působení
Po působení jako učitel a místní úředník se Averin obrátil k hluboké křesťanské víře po svém prvním věznění. Jako kněz žil s mimořádnou prostotou, často spal na březových větvích a nocemi se věnoval modlitbám. Podporoval chudé rodiny a poskytoval duchovní vedení mnoha lidem, včetně těch, kteří byli dříve ateisté. Zůstal pevným zastáncem prohlášení metropolity Sergija v období církevního rozkolu.
Pronásledování a smrt
Averin čelil opakovaným zatýkáním sovětskými úřady kvůli své náboženské činnosti. V roce 1930 byl odsouzen k pěti letům v pracovním táboře a po propuštění pokračoval ve své službě, dokud nebyl znovu zatčen v roce 1935. Při práci v dole Temirtau si zachoval víru a povzbuzoval spoluvězně, aby zůstali věrní. V roce 1937 byl odsouzen k smrti za protirevoluční agitaci a byl popraven po týdnu stráveném ve vězeňské cele.
Uctívání
Ruská pravoslavná církev uznala jeho mučednictví v roce 2000 během Jubilejního sněmu biskupů. Je uctíván jako hieromučedník mezi novými mučedníky a vyznavači Ruska, oceněný za jeho odmítnutí zřeknout se své víry nebo spolupracovat s táborovými úřady.