Gregorio Celli byl kněz a člen Řádu svatého Augustina v 13. století. Narodil se ve Verucchio a žil v Rimini, kde si získal uznání pro svou přísnou oddanost náboženským pravidlům a nasazení v pokání. Po desetiletích aktivní služby, včetně kázání proti herezím, se v roce 1300 rozhodl stáhnout se z veřejného působení a věnovat se samotářskému životu. Poslední roky života strávil v jeskyni poblíž františkánského kláštera, věnoval se půstu a rozjímání až do své smrti v roce 1343.
Život a působení

Po vstupu do augustiniánského řádu v roce 1240 se Celli stal váženou postavou známou pro svou zbožnost. I když zpočátku působil jako kazatel a zpovědník před svěcením, byl vysoce ceněn pro své teologické studium. Po pouti do Říma v roce 1300 usiloval o více samotářský život. Přestěhoval se do kopců, aby žil jako poustevník, hledal hluboké rozjímání skrze modlitbu a asketismus.
Uctívání
Místní komunita v Rimini udržovala dlouhodobou tradici jeho uctívání. V roce 1769 papež Klement XIV oficiálně uznal tuto trvalou místní úctu vydáním dekretu. Toto formální uznání jeho kultu znamenalo jeho blahořečení, potvrzující jeho status blahoslaveného v katolické tradici.
