Grata z Bergama byla raně čtvrtého století pocházející italská svatá a mučednice, která žila v Bergamu. Jako dcera místních vládců Lupa a Adely se později obrátila ke křesťanství a povzbudila je k založení katedrály ve městě. Po smrti svého manžela, germánského krále, spravovala Bergamo s laskavostí. Je vzpomínána pro svou oddanost víře, zejména pro své úsilí o zajištění křesťanských pohřbů pro mučedníky a pro založení charitativních institucí ve svém rodném městě.
Život a mučení
Grata byla sestrou Asterie a spolu s ní se podílela na pohřbívání ostatků Alexandra Římského. Tento čin oddanosti vedl k jejímu popravení. Během pronásledování za vlády Diokleciána a Maximiana byla popravena za odmítnutí uctívat Jupitera. Před svou smrtí přispěla ke komunitě výstavbou tří kostelů a nemocnice pro pomoc chudým.
Uctívání a odkaz
Působí jako spolupatronka Bergama. Její ostatky byly původně uchovávány v kostele San Grata Inter Vites, který se nacházel mezi vinicemi, než byly přemístěny do jiného kostela jí zasvěceného uvnitř městských hradeb. Její život inspiroval různé ženské autory, včetně Flavie Grumelliové a Marie Aurelie Tassisové, které napsaly její životopisy.