Giuseppe Pannini (také Joseph Pannini) byl architekt, scénograf a archeolog působící v Římě, hlavním městě Papežského státu, v období přechodu od pozdního baroka k klasicismu. Byl synem malíře a architekta Giovanniho Paola Paniniho a následoval otce v architektuře. Jeho kariéra je málo zdokumentovaná a jeho dílo bývá někdy zaměňováno s dílem jeho bratra, rytce a kreslíře Francesca Paniniho. Je připomínán tím, že roku 1762 dokončil Fontánu di Trevi po smrti jejího původního autora Nicoly Salviho.
Rodina a mládí

Giuseppe byl jedním ze dvou synů Giovanniho Paola Paniniho, známého malíře vedut a architekta v Římě. Stejně jako jejich otec i synové působili v několika oborech. Jeho bratr Francesco Panini (1745–1812) byl malíř architektur a krajin, kreslíř a nakladatel grafik, který spolupracoval s otcem. Oba bratři byli v průběhu času zaměňováni a některé slovníkové biografie připisovaly Giuseppemu materiál, který patří Francescovi.
Architektonická díla

Giuseppe Pannini byl papežem Benediktem XIV. pověřen stavbou kostela Sant'Isidoro alle Terme v letech 1754–1755 poblíž Diokleciánových lázní. Po demolici v roce 1940 se dochovala pouze jeho fasáda a vypálený interiér. V Římě navrhl také Palazzo Corsini, často spolupracoval s Ferdinandem Fugou a roku 1775 se podílel na rekonstrukci klenby kostela Trinità dei Monti na vrcholu Španělských schodů.
Archeologická činnost

Jako archeolog zaměřil Pannini roku 1753 Odeion ve Hadriánově vile a jeho zaměření bylo vyryto do tří velkých desek. Od roku 1775 se účastnil papežských vykopávek v Otricoli v Umbrii, kde pod jeho vedením byla odkryta obří mramorová hlava Jupitera, která nyní stojí v Museo Pio Clementino ve Vatikánu.
