Giulio Taddeo Guasco byl náboženská osobnost 17. století pocházející z italského Alessandrie. Původně se jmenoval Alessandro a byl dědicem bohaté rodiny, ale ve věku 22 let se rozhodl pro klášterní život, kdy vstoupil do kapucínského řádu pod jménem fra Carlo d'Alessandria. Hledaje hlubší samotu, později vstoupil do kamaldolské kongregace. Většinu života strávil v Mantově, kde působil jako duchovní rádce vévodkyně Cateriny Lotrinské a získal si všeobecné uznání pro svou zbožnost a teologické znalosti.
Náboženský život
Po složení slavných slibů v Piacenze žil přes dvacet let v přísném kapucínském klášteře. Získal si pověst výmluvného řečníka a učeného teologa. Hledaje větší ústraní, přešel ke kamaldolským poustevníkům v Toskánsku. V Mantově žil v poustevně Fontana, kde žil jako samotář po dobu 26 let, občas se objevoval, aby poskytoval duchovní vedení mantovské vévodkyni.
Odkaz a uctívání
Guasco je připomínán za zavedení modliteb za umírající a za autorství související knihy. Církev v Římě ho prohlásila za ctihodného. Jeho ostatky jsou uloženy v kapli růžence v Mantovské katedrále. Kamaldolský menologium si ho připomíná 19. března, v den jeho smrti v roce 1660.