Giovannangelo Porro byl kněz a poustevník z 15. století, patřící k servítskému řádu. Narodil se do šlechtické rodiny v Barlassině a po smrti otce vstoupil do náboženského života. Většinu života věnoval intenzivní meditaci a pokání, včetně půstu a sebemrskačství, a žil v různých klášterech ve Florencii a Miláně. Zemřel v Miláně roku 1505 a zanechal po sobě odkaz hluboké duchovní oddanosti a místní úcty.
Život a oddanost
Po vstupu do servítského řádu v roce 1470 se Porro přestěhoval do Florencie, kde byl vysvěcen. Přibližně dvacet let žil v konventu Monte Senario a věnoval se vnitřní meditaci. Později v životě žil v Chianti a Lodi, než se vrátil do Milánské oblasti. Byl znám svou láskou k přírodě a přísným asketickým životem, který udržoval až do své smrti v říjnu 1505.
Úcta a zázraky
Po jeho smrti se jeho hrob stal cílem poutníků hledajících uzdravení. Zvláště se vyzdvihuje uzdravení v dětství sv. Karla Boromejského, který se podle zpráv zotavil z nemoci díky Porrově přímluvě. Boromejský si později ponechal úlomek kosti z neporušených ostatků kněze. Porro byl blahořečen papežem Klementem XIII. v roce 1767, čímž byla uznána dlouhodobá lidová úcta k němu.