Gilmar Mendes je brazilský právník, který od roku 2002 působí jako soudce Supremo Tribunal Federal, brazilského Nejvyššího spolkového soudu, kam jej jmenoval prezident Fernando Henrique Cardoso. V letech 2008–2010 byl předsedou tohoto soudu a dříve, v letech 2000 až 2002, byl generálním prokurátorem. Mendes je znám svou soudcovskou činností a odbornými publikacemi o právu. Jeho rozhodnutí a jednání však vyvolala značnou veřejnou kritiku a kontroverze.
Mládí a vzdělání

Mendes se narodil v Diamantinu ve státě Mato Grosso. Práva studoval na Univerzitě v Brasílii, kde získal bakalářský a magisterský titul. Poté získal další magisterský titul a doktorát na Univerzitě v Münsteru v Německu. Jeho disertační práce srovnávala abstraktní kontrolu norem, formu ústavního přezkumu, u Spolkového ústavního soudu Německa a u brazilského Nejvyššího spolkového soudu.
Působení u Nejvyššího soudu
Během svého působení u soudu byl Mendes místopředsedou a později předsedou soudu a rovněž předsedal Národní radě pro soudnictví. Vedl celostátní plán modernizace brazilského soudnictví, jehož výsledkem bylo rozhodnutí přibližně 2,72 milionu starších případů. K dalším opatřením zavedeným za jeho působení patřily elektronické soudní řízení a virtuální nižší trestní a občanské soudy. Publikoval také řadu knih a článků o právu.
Kontroverze
Senát schválil Mendese s větším počtem hlasů proti než kohokoli jiného z kandidátů na soudce Nejvyššího soudu a čelil obviněním týkajícím se použití prostředků kanceláře generálního prokurátora. V roce 2008 vydal příkaz habeas corpus pro finančníka Daniela Dantase, jehož zatčení nařídil federální soudce, a kritici jej tehdy pojmenovali „Gilmar Dantas“. Kritici rovněž zpochybňovali jeho rozhodnutí a v roce 2026 vyvolala jeho poznámka o jednom politikovi kritiku, za kterou se omluvil. Žaloba, která mu vytýkala homofobii, byla později zamítnuta.
