Gerardo z Valenzy byl třináctého století italský františkánský mnich, který žil jako poustevník i jako náboženský bratr. Narodil se do šlechtické rodiny ve Valenze a po péči o svou matku se věnoval službě bližním. Po cestě přes Řím a Neapol hledal samotu na svazích hory Etna. Nakonec vstoupil do Řádu menších bratří, kde sloužil v sicilských klášterech, kde byl znám svou prostotou, dětskou naivitou a pověstí o vykonávání zázraků.
Život a služba
Po smrti své matky v roce 1290 rozdělil Cagnoli svůj majetek chudým a začal žít v samotě. Zpočátku žil jako poustevník na různých místech, včetně Erice, než se usadil poblíž hory Etna. V roce 1307 vstoupil k františkánům do kláštera Radazzo v Catanii. Později působil jako vrátný a kuchař v klášteře San Francesco v Palermu, kde zůstal až do své smrti v roce 1342.
Uctívání
Jeho pověst svatosti se rozšířila ze Sicílie do oblastí až na sever do Ligurie. V roce 1908 papež Pius X. potvrdil jeho dlouhodobý kultus, což vedlo k jeho blahořečení. Jeho ostatky jsou v současné době uloženy v Chiesa di San Francesco v Palermu. Jeho život byl historicky připomínán uměním, včetně fresky od Taddea Gaddiho v Pise.