Gerardeska z Pisy byla třináctého století italská náboženská osobnost z urozené rodiny Gherardesca. Po neúspěšném manželství s Alferiem di Bandino se pár rozešel, aby se věnoval duchovnímu životu. Zatímco její manžel vstoupil do kamaldolského řádu, Gerardeska žila jako poustevnice v cele u kláštera sv. Savina v Pise. Je vzpomínána pro své intenzivní náboženské zážitky, včetně hlášených vizí a extází, které vedly k dočasnému církevnímu konfliktu, než byla nakonec očištěna.
Život a oddanost
Po rozchodu se svým manželem vedla Gerardeska život v samotě. Její duchovní intenzita vedla k obviněním z nemravnosti ze strany mnichů ze sv. Savina, což vedlo k období exkomunikace. Později však byla z těchto obvinění očištěna díky podpoře svého zpovědníka. Tradice naznačuje, že měla zázračné schopnosti a prožívala hluboké mystické stavy během svého života jako poustevnice.
Uctívání
Pobožnost k Gerardesce byla formálně uznána v roce 1856, kdy ji papež Pius IX prohlásil za blahoslavenou. Přestože byly její ostatky původně uloženy v klášteře sv. Savina, jejich přesné místo bylo později ztraceno. Je připomínána v Římském martyrologiu, přičemž její svátek se slaví 29. května.