Gerard z Lunelu byl svatý z 13. století, pocházející z Francie a patřící k Třetímu řádu svatého Františka. Narodil se kolem roku 1275 do šlechtické rodiny a zdědil rozsáhlé panství v Lunelu, kde se stal hrabětem. Navzdory svému vysokému společenskému postavení usiloval o život v asketismu. Společně se svým bratrem Effrenaudem žil dva roky jako poustevník v jeskyních. Po získání místní proslulosti se bratři vydali na pouť do Svaté země, která nakonec vedla k jeho smrti v Itálii.
Život a asketismus
Po zdědění baronství Lunel se Gerard rozhodl opustit svůj šlechtický život a vybral si samotu. Společně se svým bratrem žili jako poustevníci v jeskyních, kde jim podle legendy zmije zázračně nosily chléb během období silných dešťů. Aby se vyhnuli pozornosti vyvolané těmito vnímanými zázraky, bratři cestovali přes Řím a pokračovali ve své pouti směrem k Anconě.
Smrt a uctívání
Při cestě nedaleko Monte Santo Gerard náhle zkolaboval a zemřel ve věku přibližně 23 let. Je uznáván jako katolický svatý a jeho svátek se slaví 25. května. Toto datum bylo formálně schváleno komunitní radou konanou v Monte Santo v roce 1371.