Genovefa z Troie byla italská náboženská pracovnice a terciárka řádu františkánů, narozená v Lucere v roce 1887. Žila životem poznamenaným extrémní chudobou a chronickou nemocí a přijala povolání utrpení, věříc, že její fyzická bolest slouží jako prostředek k podílení se na spasení duší. Navzdory neschopnosti vést tradiční život jako jeptiška kvůli svému zdraví nalezla svou duchovní cestu prostřednictvím Sekulárního františkánského řádu. Většinu života prožila ve Foggii, kde zůstala mnoho let přitopená na lůžku až do své smrti v roce 1949.
Život a utrpení


Už od útlého věku čelila Genovefa značným útrapám, včetně ztráty sourozenců a vážné finanční nestabilitě. Vzácné a nevyléčitelné onemocnění zvané lipoidóza způsobovalo, že její tělo trpělo neustálými a bolestnými lézemi. Přijala toto onemocnění jako boží dar a považovala svou fyzickou agónii za prostředek k následování Krista. Kvůli svému zhoršenému zdraví zůstala negramotná a nebyla schopna pracovat, a proto strávila poslední desetiletí svého života přitopená na lůžku.
Duchovní cesta

Pod vedením svého duchovního otce, otce Angelika da Sarno, vstoupila v roce 1931 do Sekulárního františkánského řádu. To jí umožnilo žít podle Evangelia a zároveň zůstat ve světě. Její oddanost se vyznačovala hlubokou touhou obětovat své utrpení za hříchy lidstva. Často je popisována jako žena, která žila životem naprosté sebezáoběti, zrcadlí krucifixi Ježíše Krista skrze své snášení fyzické mučivosti.
Uctívání

Genovefa je uznávána jako svatá a její svátek se slaví 12. prosince. Je vzpomínána pro svou hlubokou odolnost a duchovní interpretaci fyzického utrpení. Její ostatky jsou uloženy v urně v kostele Nejsvětějšího Srdce Panny Marie v Foggii, kde je uctívána pro svůj život oddanosti a oběti.
