Gabriel ze Soluně byl metropolita solunský ve 14. století, působil v období osmanské okupace. Narodil se kolem roku 1345 v Soluni do rodiny duchovních a studoval u hieromonka Makaria Chymna. Po přesunu do Konstantinopole v roce 1383 se stal významným opatem kláštera Chora. Jeho vedení a pověst ho nakonec vedly k tomu, že se v roce 1389 stal metropolitou chalcedonským, a získal si respekt císaře Manuela II. Palaiologa.
Život a působení
Po působení v byzantské metropoli se Gabriel kolem roku 1397 vrátil do svého rodiště. Díky svému postavení a charakteru úspěšně vyjednával s osmanskými dobyvateli a zajistil specifické výsady pro obyvatele Soluně. Hrál také vedoucí roli v jednáních v roce 1402 ohledně stažení tureckých vojsk z města. V těchto obtížných časech vystřídal Isidora Glavase ve funkci metropolity.