Filotheos I. Konstantinopolský byl prelát 14. století, který dvakrát zastával úřad ekumenického patriarchy. Narodil se kolem roku 1300 v Soluni a stal se klíčovou postavou byzantského mnišského a náboženského obrození. Byl oddaný zastánce hesychasmu, blízký spolupracovník Řehoře Palamase a autor významných teologických děl. Během své kariéry se pohyboval v komplexních politických napětích mezi Byzantskou říší a Západní církví a usiloval o sjednocení různých slovanských pravoslavných tradic prostřednictvím společných duchovních praktik.
Církevní kariéra

Po životě v klášterech na hoře Athos působil Filotheos jako metropolita heraklejský. Byl poprvé jmenován patriarchou v roce 1353 císařem Janem VI. Kantakuzenosem, ale později byl v roce 1354 sesazen. Na patriarchální stolec se vrátil v roce 1364 a úřad zastával až do roku 1376. Během svého působení prosazoval svolání skutečného ekumenického koncilu k vyřešení teologických rozdílů s římskou církví, namísto politických sjednocení navrhovaných císařem Janem V.
Teologický vliv
Jako významný spisovatel Filotheos propagoval teologii neztvořených energií a praxi kontemplativní modlitby. Je autorem Hagioritského spisu a napsal životopisy několika svatých, včetně Savvy Nového a Řehoře Palamase. Hrál klíčovou roli v synodě z roku 1368, která potvrdila doktríny Hesychastského koncilu a formálně prohlásila Řehoře Palamase za svatého.
Uctívání
Je uznáván za svatého jak v katolické, tak v pravoslavné tradici a je uctíván 8. října. Je často uctíván společně s dalšími obránci víry, jako jsou Fotios I. a Mark z Efesu. Jeho vliv se rozšířil do slovanského světa, kde jeho důraz na cenobitický mnišský život dosáhl vůdců, jako byl Sergij Radonežský.
