Fidel Castro byl kubánský komunistický revolucionář a politik, který v letech 1959 až 2011 vedl Kubu. V tomto období zastával funkce předsedy vlády, prezidenta a prvního tajemníka Komunistické strany Kuby. Jako marxista-leninista a kubánský nacionalista proměnil Kubu v jednostranický komunistický stát, v němž byl průmysl a podnikání znárodněny a socialistické reformy se uplatnily napříč celou společností. Byl nejdéle sloužícím hlavou státu v 20. a 21. století, který nebyl členem královské rodiny, a jeho vláda zůstává velmi polarizující: stoupenci ji obdivují jako obranu socialismu a nezávislosti, kritici ji odsuzují pro porušování lidských práv a hospodářský úpadek.
Mládí a aktivismus












Castro se narodil v roce 1926 na otcově farmě v Biránu jako syn španělského přistěhovalce, farmáře, a jeho domácí pomocnice, která se později stala jeho druhou manželkou. Studoval práva na Havanské univerzitě, kde se zapojil do studentského aktivismu a propadl antiimperialistickým a levicovým myšlenkám. V roce 1947 vstoupil do Strany kubánského lidu a zúčastnil se neúspěšné výpravy, jejímž cílem bylo svrhnout dominikánského diktátora Rafaela Trujilla. Jeho veřejná kritika korupce a násilí ve vládě jej brzy přivedla do celostátní pozornosti.
Revoluce a vláda











Po neúspěšném útoku na kasárna Moncada v roce 1953 a následném uvěznění zorganizoval Castro se svým bratrem Raúlem a Ernestem Guevarou v Mexiku Hnutí 26. července. Po návratu na Kubu vedl partyzánskou válku ze Sierry Maestry proti silám prezidenta Fulgencia Batisty. Po Batistově svržení v roce 1959 se Castro stal kubánským vůdcem. Za jeho vlády se Kuba přiklonila k Sovětskému svazu a konfrontace země se Spojenými státy vyvrcholila v roce 1962 kubánskou raketovou krizí.
Odkaz











Castrova vláda rozšířila zdravotnictví a vzdělávání, zároveň potlačovala vnitřní nesouhlas a kontrolovala tisk. Podporoval revoluční hnutí v zahraničí a v letech 1979 až 1983 stál v čele Hnutí nezúčastněných zemí. V roce 2006 předal své povinnosti bratrovi Raúlovi a v listopadu 2016 zemřel ve věku 90 let. Jeho odkaz je předmětem sporů: stoupenci zdůrazňují sociální pokrok a národní suverenitu, kritici represe a emigraci.
