Ferdinando Maria Baccilieri byl italský kněz servítského řádu, který žil v letech 1821 až 1893. Narodil se ve Finale Emilia a zasloužil se o katolickou církev svou službou v oblasti Bologně, kde zejména obnovil chátrající farnost v Galeazze. Je znám svou rozsáhlou duchovní správou a oddaností chudým a sirotkům. Po své smrti v Crevalcore vedla jeho pověst svatosti k jeho blahořečení papežem Janem Pavlem II. v roce 1999.
Život a působení
Po studiích u jezuitů a barnabitů byl vysvěcen v roce 1844. Přestože se původně chtěl věnovat misijní činnosti na Východě, zdravotní problémy ho přivedly jinam. V roce 1851 byl jmenován farářem v Galeazze, kde úspěšně obnovil víru místní komunity. I po ztrátě hlasu v roce 1867 pokračoval ve službě spovědí a duchovním vedením svých farníků.
Založení
Poháněn touhou podpořit náboženské vzdělávání a pomáhat nemocným, Baccilieri založil klášter pro dívky, který se později stal sestrami služebnicemi Marie z Galeazzy. Tato kongregace, která později získala pontifikální schválení, se zaměřuje na výuku dětí a podporu chudých. Jeho osvícený přístup k charitě pomohl poskytnout nezbytnou péči sirotkům a potřebným během celé jeho služby.
Uctívání
Baccilieri byl blahořečen 3. října 1999 poté, co církev uznala zázrak vykonaný jeho přímluvou. Je připomínán 13. července. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím globální přítomnosti náboženské kongregace, kterou založil, a která udržuje různá sídla v různých zemích.